Kosti už se po březenském kostele neválejí

Březno, Mladoboleslavsko – Obyvatelé městyse nedaleko Boleslavi se starají o barokní kostel, který dlouhá desetiletí chátral.

Zastavujeme uprostřed vesnice a nevěřícně koukáme na polorozpadlou stavbu. Podzimní mlha, chlad a opadané stromy navozují atmosféru jako z hororu, kromě naší dvoučlenné výpravy nikde ani živáčka. „To nemůže být tady!“ tvrdí rezolutně fotograf Slávek. Je sobota půl deváté ráno a podle všeho by za půl hodiny měl začít v březenském kostele úklid. Obcházíme stavbu, která vypadá, že už ji nikdo nenavštívil celé roky. Ale pár minut před devátou se objevuje skupinka žen a dětí, třímající v rukou kbelíky, hadry a smetáky. Autem přijíždí vousatý muž, který,  jak se dozvídáme, to tu má dnes „na povel“.

Pouští nás všechny dovnitř, a my jen údivem vydechneme nad interiérem, kde nechybějí ani varhany, byť obestavěné lešením. „Brigádníci“ se dávají do práce, vybalují pytle na odpad, termosky s horkým čajem a úklid začíná. „Chodím sem pravidelně, přestože tady ani nebydlím. Ale v Březně žije moje dcera, s kterou na úklidu nemůžeme chybět, a bereme i jedenáctiletou vnučku Zuzanku,“ vypráví  Věra Filová.

Její dcera Zuzana Prouzová je aktivní členkou zdejšího sdružení Při kostele, které úklid pravidelně pořádá. „Děláme tu i další akce, teď samozřejmě uklízíme kvůli adventu,“ prozradila Zuzana Prouzová. „Kostel sv. Václava je barokní, pochází z roku 1721 a stavěli ho Bubnové z Litic,“ sype údaje z rukávu Johana Trunečková, která se úklidu účastní i se svým přítelem. Prozrazuje také, že kostel má problém se statikou, protože jsou pod ním dvě krypty. A v jedné z nich byly uloženy kosti stavitele kostela, jeho dcery a několika dětí.

„Do krypty se v době, kdy kostel nebyl používán, dostali vandalové. Když jsme sem potom přišli, našli jsme kosti rozházené po celém kostele, varhany byly poničené a celkově to tu bylo zdevastované,“ vypráví Johana Trunečková. V kostele se uskuteční i vánoční mše čtyřiadvacátého prosince, pořádají se tu koncerty a další kulturní akce. Opravy jdou pomalu, ale výsledky se už rýsují. Pikantní na tom všem je, že až na dvě výjimky jsou všichni členové sdružení Při kostele, kterým není osud barokní památky lhostejný, ateisté.

ROZHOVOR:

Jan Truneček se stará o kostel a studuje druhý rok teologii

Březno, kostel, Mladoboleslavsko

Vousatý muž s šátkem kolem čela bravurně „koučuje“ skupinu uklízejících žen a dětí. A jak prozrazuje, do všeho ho navezla manželka Kateřina, která se ale sobotní akce nemohla zúčastnit kvůli práci.

Jak jste se vlastně ke starostem o kostel dostal?
Je to vlastně takový rodinný podnik, „jedeme“ v tom s manželkou i dcerou a jejím přítelem. Čím víc rukou, tím více toho dokážeme udělat.

Jak dlouho se kostel rekonstruuje?
Práce probíhají už hodně dlouho, kostel byl totiž čtyřicet let zavřený, jak to za minulého režimu bylo vcelku obvyklé. Tím pádem to tu bylo hodně zdevastované, vnikli sem vandalové, byl tu sklad stavebního materiálu…

Co máte teď aktuálně před sebou?
Posledních zhruba pět let jsme se do toho vrhli my, díky ministerstvu kultury jsme mohli začít s opravou střechy, která je prioritou. A mezitím se s partou dobrovolníků pokoušíme trošku opravit vnitřek.

Kostel tedy normálně funguje?
Normálním provozem se to asi nazvat nedá, ale dojíždí k nám pan farář, který tu čas od času slouží mši, také pořádáme různé další akce jako třeba adventní nebo velikonoční zpívání.

Je úžasné, že se kostela vlastně ujala parta  lidí z obce, to také není běžné.
To máte určitě pravdu, a vezměte si, že já jsem z nich vlastně jediný věřící. Takže kostel dává dohromady parta ateistů! Výjimkou je učitelka hudby  Zdenka Nečesaná, která to tu původně začala.

Co děláte v civilním životě, když se zrovna nestaráte o kostel?
Pracuju jako truhlář. A pak druhým rokem studuju teologii, problematika víry mě totiž zajímá i teoreticky.

Autor: Šárka Charousková, Boleslavský deník, 2012